Moc ráda bych zveřejnila její fotku, ale bohužel ji už nemám. Ona se totiž ani nedala obléct…

Moje maminka měla šicí stroj, ale tak nějak jsem se ho nesměla ani dotýkat. A tak jsem chodila šít tajně, když nebyla doma. Skončila jsem, když mi došly spodní nitě – ty jsem neuměla nasadit. Nebyl internet a youtube a hledat nějaký tištěný návod mě v 10i letech nenapadlo.

Úplně stejně to bylo se střihem a základy šití vůbec. Nějaké ty „Ženy a módy“ jsem doma sice mohla najít, ale stejně jsem tomu nerozuměla. Tak jsem si vzala svou oblíbenou sukni, dvě nové prachovky, položila vše na sebe, obstřihla a sešila (to jsem obhlídla, když maminka šila – jak to dělá). Jak jsem zmínila výše – nedala se obléct – ten střih byl totiž velmi neodborný

Nevzdala jsem se! Obhlížela jsem, zkoušela z různého plátna a starých prostěradel, které byly vyřazené „na hadry“(spodní a vrchní nitě se skoro nikdy neshodovaly v barvě, ale to nevadilo), …až přišlo období, kdy jsem některé výtvory dokonce nosila…a maminka – no samozřejmě poznala, že jí někdo „tajně“ užívá šicí stroj a tak mi postupně základy ukazovala. Pravidelným tréninkem jsem to dotáhla k první kanýrové minisukni, která byla jak jinak než z nějakého bílého plátna, obarvená na bledě modro…

A potom přišel rok 1991 a mně se narodila dcera. Kdo si tuto dobu pamatuje, ví, že výběr oblečení tehdy byl velmi malý a tak jsem zkusila šít podle Burdy, která se mi tenkrát dostala do ruky – třeba krásně žlutou neonovou zimní kombinézu. Ne jako dnes z jedné prošité látky, pěkně podšívka, vatelín, velmi klouzavá vrchní šusťáková látka – to vše do zipu. A povedlo se.

A pak přišly první složitější pokusy pro mne, občas pro kamarádky, záclony a závěsy různých provedení podle obrázků v časopise … vždy jsem šila moc ráda a vlastně u šití odpočívala.

V nedávné době se můj život změnil, nečekaně z něj odešli lidé, kteří byli mému srdci velmi blízcí a kteří mi chyběli a chybí.  Abych nenechala hlavě moc prostoru na přemýšlení, pustila jsem se do šití. Vzpomněla jsem si na jednu sukni z režného plátna, kterou jsem měla někdy v 16i letech a moc ráda jsem ji nosila. Byla dlouhá, ze 4 volánů, v boku na zip.  Tak jsem se rozhodla ušít si podobnou, jen zip a pásek jsem vyměnila za pružný pas, který možná znáte z těhotenských kalhot, protože v pase v mém věku spousta oblečení prostě táhne. … a povedlo se. Měla jsem radost. Začala jsem hledat látky na internetu, v obchodech, a ušila další a další a další…a pro dceru… až kalhoty byly intuitivně odloženy na dno šatníku. Z řad kamarádek se objevily první zákaznice, Jitka Hutová, Naďa Suchánková 😊 … které mě svými nadšenými objednávkami povzbudily v dalším šití.

Náhoda mě krátce před tímto obdobím přivedla na přednášku Jitky Třešňákové, Ženy s velkým Ž, která pomáhá mnoha lidem najít svůj směr v životě.  I k ní patří neodmyslitelně ženskost podtrhující dlouhá sukně. Díky Jitce jsem si začala uvědomovat, že se chovám v oblékání přirozeně tak, jak to cítím. Nosila jsem a dodnes nosím dlouhé sukně, které se mi líbí a ve kterých se cítím dobře, už nehledám vyhovující velikosti věcí, které „se nosí“ … Jitka se stala mou další zákaznicí, nestíhala jsem šít.

A byla to Jitka, koho napadlo, že bychom mohly otevřít možnost i ostatním ženám pořídit si takovou sukýnku.

Ve mně stále převažovala nedůvěra v samu sebe, chválu za to, co udělám jsem neznala a možná proto Vesmír (nebo nazývejte si tu energii, jak chcete) zařídil, aby se během velmi krátkého časového úseku začali objevovat v mém životě další lidé, kteří mě „pokopávali“ dál.

K těm nejdůležitějším, kterým za velkou podporu ve všech směrech děkuji, patří dcera a přítel.

Složitější a delší cesta k místu, kde jsem, by byla i bez Mirky Resslerové a Drahomíry Ondrúšové.

Materiály vybírám pečlivě, spolupracuji se svými pocity a svou intuicí, s barvami a kombinacemi mi pomáhá přítel (i jemu patří velký dík za to, že vždy ochotně přijde a trpělivě přebírá a kombinuje látky a stužky …). Užívám si každou návštěvu obchodu s látkami, dokážu tam strávit bez přehánění hodiny. Vybírám a šiji pro svou i Vaši radost. Srdcem a s láskou. Každá sukýnka dostává energii šťastné ženy.

Pamatuji si na jeden krásný, radostný pocit. Po železných schodech jsem vyšla na podestu, která byla ze železné mříže. Prodávali tam zmrzlinu. A když fouknul vítr, cítila jsem se, tak jak si představuji, že se cítila Marylin Monroe při focení tohoto obrázku. A přesně na ten pocit a tento obrázek často při šití myslím. Vidím v sukýnce tu ženu, která ji bude nosit úplně stejně šťastnou a zářící. Věřím, že pozitivní myšlení a vizualizace krásných věcí má opravdu velkou sílu a přeji každé ženě, která si mnou ušitou sukýnku oblékne, aby se stala jedinečnou, šťastnou a zářící, nejen na vnějšek pro ostatní, ale hlavně uvnitř, sama pro sebe.

Opravdu už samotné oblečení takové sukýnky dokáže ženino vyzařování úplně změnit. Nejednou jsem zažila, že přišla žena v riflích a tričku, a když odcházela a rifle vyměnila za sukni, odcházela Žena, která nepřehlédnutelně vyzařovala do širokého okolí. Změna je neuvěřitelná.

Proto zde také není klasický e-shop, kde byste si objednávaly ze široké nabídky látek a ze kterých bych šila spousty spousty sukní. Naleznete zde aktuální nabídku hotových sukní a látky, které jsou skladem a ještě nejsou zpracované. Více viz obchodní podmínky.

S každou sukýnkou žiji po celou dobu, kdy vzniká. A k těm, které už někomu dělají radost se vracím. Občas si prohlížím fotky a často si přesně vybavím jejich majitelky

Sukně, které jste si prohlédli nebo prohlédnete, jsou vhodné jak na denní nošení, tak i pro slavnostnější situace jako je návštěva divadla, apod. Každou z nich můžete doplnit pěkným tričkem nebo sáčkem (třeba ze second handu) a spolu se sandály, balerínami anebo jinou elegantní obuví máte obratem slavnostnější, romantičtější oděv.

Pro sportovní typy bude jistě přijatelná kombinace s džiskou a teniskami. Takto oblečená jsem strávila týdenní dovolenou v Česko saském Švýcarsku. Denně jsme ušli 10 – 22 km, z kopce i do kopce… a šlo se mi skvěle……

Přeji Vám krásné nošení

Lenka